Projekt "Jak vyzrát sám nad sebou", který zprostředkovává příběhy úspěšných lidí, jejich myšlení a jednání na cestě za úspěchem je tu s dalším rozhovorem! Je jím podnikatel a manažer Martin Metra.

Základní charakteristika: Martin Merta, 45 let.

martinmerta 2Slovo "Úspěch" vyslovuje s pokorou. Jak sám říká: "Úspěšný se budu cítit být, až dokončím všechny projekty, na kterých pracuji". A možná ani potom ne, protože má nové sny a spoustu dalších plánů. V 18 letech začínal jako obchodník v jedné malé firmě v "zapadlé" obci. Dnes je majitelem a výkonným ředitelem v mezinárodní společnosti Inter Gate Europe, s.r.o., spoluvlastníkem společnosti PUBLERO, s.r.o. a společníkem ve společnosti ROLLING PICTURES s r.o., která aktuálně připravuje celovečerní rodinný 3D film "Hurvínek ve filmu". Jeho hodnotami je slušnost a pokora. Ve své kariéře zažil raketové vzestupy, ale také strmé pády.

Realizujete se v mnoha projektech a firmách s odlišným zaměřením. Jak se to stane, že je jeden člověk tak všestranný?

Ta všestrannost je výsledkem postupně získaných zkušeností. Rozhodně nepřišla najednou. Když to vezmu úplně od začátku, udělal jsem si průmyslovku. Vysoká škola mě sice lákala, ale rodiče nebyli v pozici, že by to finančně mohli utáhnout. Rozhodl jsem se, že půjdu raději do práce. Nastoupil jsem na pozici nákupčího, jezdil jsem po republice, sháněl jsem potřebný materiál a hodně mě to bavilo. Bylo mi tehdy 18 let. Měl jsem skvělou šéfovou, která mi ukazovala cestu, a já jsem se chtěl od ní učit.

Co vás nejvíce motivovalo z jejího způsobu vedení?

Přirozenost a smysl pro humor. Na druhou stranu, když bylo potřeba řešit problém, dokázala to profesionálně a s nadhledem zvládnout. Když se jednalo o zásadní věci, šla do řešení s maximálním nasazením. Byla to neústupná perfekcionistka. Tímto přístupem měla u lidí úspěchy. Dodnes na ni rád vzpomínám.

Získal jste zkušenosti i v jiném prostředí než je obchodování. Co jste touto zkušeností získal?

Po vojně jsem si přece jen udělal přijímačky na VŠ, ale dostal jsem nabídku jít na Hlavní báňskou záchranku (HBZS) a tato nabídka zvítězila před VŠ. Nebyl jsem výkonný záchranář, který fáral do dolu, byl jsem mechanik výjezdových vozidel a techniky. Za sedm let působení jsem tam zažil úžasné věci, které bych asi nikde jinde zažít nemohl, jako např. akce na Orlické přehradě, kde jsme vytahovali z 60 metrové hloubky zavražděné podnikatele (viz film Sametoví vrazi).

Nebyly to však jenom úžasné situace. Po měsíci, kdy jsem začal pracovat, byl na Dole Barbora výbuch. Zahynulo tam 31 horníků. Zůstalo tam i pár záchranářů. Dlouho jsem se z toho vzpamatovával. Tehdy jsem si říkal, jestli jsem vůbec na správném místě, prožíval jsem nepříjemné pocity. Strašně moc se mě takové věci dotýkají. Naučil jsem se mít velkou pokoru k životu.

Jak vzniklo rozhodnutí začít se realizovat v MLM?

Přišel rok 1993 a na trhu krátce působila společnost Amway (MLM). Kamarád mě přesvědčil, abych se do spolupráce pustil. Během jednoho roku jsem se dostal obratově na přední pozici v tzv. tabulce odměn.
V roce 1997 jsem dal výpověď ve svém zaměstnání, i když jsem vydělával zajímavé peníze. Začalo se mluvit o útlumu šachet a o tom, že se bude propouštět. Říkal jsem si, že pokud neodejdu hned, budu muset zůstat na šachtě až do důchodu. Šel jsem dělat Amway naplno.

Když se na to podíváte zpětně, co to rozhodnutí pro vás v životě znamenalo?

Komplet vše. V Amway jsem dosáhl významné pozice. Vybudoval jsem rozsáhlou distributorskou síť a organizaci. Tato práce mi dala základ k podnikatelskému myšlení. Naučil jsem se komunikovat s lidmi a nebát se odmítnutí. Bavilo mě být úspěšný.

Přes všechnu svou aktivitu jsem měl potřebu vykrýt čas, kdy jsem byl dopoledne doma, na zahradě a lidé byli v práci. Měl jsem pocit, že jsem zlenivěl a potřeboval jsem se realizovat dál. Zareagoval jsem na inzerát a byl jsem pozván na pohovor do firmy Save Max International. Zabývali se netradiční reklamou face to face v oblasti gastronomie, kultury a sportu. To know how se mi zdálo být geniální. Do Save Maxu jsem se dostal a vzhledem k tomu, že jsem měl zkušenosti z Amway, rychle jsem se adaptoval. Bylo to o prodeji a to jsem velmi dobře uměl. Moje kariéra šla velmi rychle nahoru. Byl jsem z té práce nadšený.

Bylo zvykem, že se lidé do managementu dostávali zhruba po roce. Mě, se to tenkrát povedlo po necelých osmi měsících. Byl jsem v pozici asistenta manažera a začal jsem se starat o školení obchodní skupiny a komunikaci s majiteli hotelů, sportovních zařízení, divadel atd. Vzápětí jsem se stal členem představenstva Save Max Int., a.s. (SM). Firmu jsme přivedli k obratu zhruba 250 milionů ročně, což bylo na tehdejší dobu fantastické. Obrat jsme měli šílený, ale ukázalo se, že i přesto někteří utráceli víc, než jsme vydělávali. Měli jsme krásné domy, luxusní auta, ukazovali jsme image novým obchodníkům, kteří přicházeli. Ukazovali jsme jim, že má cenu bojovat. Nakonec se SM dostal z důvodu špatného hospodaření do problému. Už rok před likvidací firmy jsem apeloval na to, že není možné, aby to takto šlo dál. Nakonec k likvidaci firmy skutečně došlo.
Po deseti letech, kdy jsem něčemu věřil a vše obětoval, jsem stál zase na začátku a přemýšlel co dál.

Dával jste deset let svou energii do budování podnikání a nakonec jste spadl s ostatními zase zpátky někam na dno, co jste prožíval? O čem jste přemýšlel?

Na to si velmi dobře vzpomínám, bylo to celkem nedávno v roce 2009. Zamávalo to se mnou, ale tím, že jsem konec už předpovídal, nebyl to pro mě šok najednou. Dlouhodobě se řešily spory ohledně peněz. Někteří jich měli nadmíru a k některým se nedostaly. Považuji to za obrovskou chybu prezidenta společnosti. Kdyby to tehdy udržel, byli bychom dnes obrovská nadnárodní společnost.

Nechtělo se mi tu myšlenku opustit a tak jsem se rozhodl společně s další kolegyní pokračovat dál. Dali jsme příležitost lidem, kteří do toho chtěli jít s námi. Měli jsme jejich důvěru a společně se nám podařilo vybudovat společnost s dnešním názvem Inter Gate Europe, s.r.o. (IGE).
Když jsme začali IGE budovat, říkali jsme si, že právě hodnoty jako je disciplína, otevřenost a především pokora, budou pro naše podnikání klíčovým kamenem. Jsem přesvědčený, že čím víc toho člověk dokáže, tím větší by měl mít pokoru. V tomto duchu chceme firmu rozvíjet. Vždy řeším věci na základě důvěry. Ne vždy to dobře dopadne, ale jinak to ani neumím.

V současné době máme rozjeté úspěšné podnikání na Slovensku a v Rumunsku. Máme v týmu vesměs mladé lidi a jsme schopni vést člověka tak, aby se stal v 21 letech manažerem pobočky. Snažíme se mu vštípit hodnoty a zásady, jak má jednat s lidmi, jak má vystupovat, co si hlídat v jednání se zákazníkem. Potom máme radost, když se tomuto člověku daří a je úspěšný. Zrovna dnes jsem posílal gratulace k povýšení a těší mě vidět ty mladé lidi, jak si za svým cílem jdou. Máme tu práci rádi a to je hodně důležité.

Jaké vlastnosti má mít podle vás dobrý obchodník?

Nejdůležitější vlastnost je přirozenost. Potom musí mít obrovskou chuť uspět. Vzpomínám si, že i já jsem byl zpočátku strojený a opakoval jsem okoukané postupy, protože jsem neměl svou vlastní zkušenost. Byl jsem však vytrvalý a učil jsem se i z neúspěchů. Později jsem začal zjišťovat, že mám u zákazníků větší úspěch, když jsem přirozený, ale především když jsem ztotožněný s produktem a firmou. Naučil jsem se, že je hodně důležité umět navázat vztah se zákazníkem tak, aby ta důvěra proběhla. My děláme takový business, že pokud si tu důvěru v jedné minutě nezískáme, tak končíme. Nepřicházíme na domluvenou schůzku na kafe, zpravidla potkáváme lidi ve firmách, kteří někam spěchají. Je důležité, aby uměl obchodník zaujmout v několika vteřinách. Odměna pro něj potom je, když se jednání protáhne.

Na svém začátku v obchodování v Amway jsem seděl v místnosti s lidmi, kteří dělali přímý prodej v Americe. Navíc to byli profesoři, lékaři a další vzdělaní a zajímaví lidé. Obdivoval jsem je za to, že ve svých šedesáti letech měli chování a myšlení dvacátníků. Chtěl jsem v životě taky něco dokázat. Každý člověk by měl mít touhu dokázat něco, co ho uspokojí.

Jedním z produktů IGE jsou "Papírky na žvýkačky". Otevřely vám cestu k zajímavým lidem a zkušenostem. Na základě těchto papírků dnes připravujete natáčení 3D filmu „Hurvínek ve filmu". Jak to všechno začalo?

Máte pravdu, někdy stačí mít prostý nápad, který rozjede velké věci. Vymyslel to kluk z Frýdku-Místku, byl hodně šikovný, ale neměl možnosti to prodat. Dohodli jsme se na spolupráci. Po dvou letech jsme se však korektně rozešli, protože jsme se neposunuli kupředu. Původní název byl Pinkg a teď jsme ho přejmenovali na Wraperz, protože jsme vstoupili na trh, kde se mluví v angličtině. Distribuujeme ho v některých evropských zemích i v USA a Rusku.

Na začátku jste říkal: "Byl bych rád, kdyby to bylo dotaženo do konce". Znamená to, že ještě s výsledkem nejste spokojený?

Dotaženo do konce to bude, až se s tímto produktem budete především u nás, potkávat na každém kroku. Setkáte se s ním v info centrech ve městech, chceme to zavést na radnice a magistráty. Je možné ho použít jako vizitku zároveň s reklamou. Pro sportovní kluby tam píšeme rozpis utkání, dětem do škol anglická slovíčka, matematické vzorce. Chceme budovat osvětu a snížit množství nalepených žvýkaček např. na chodnících. Takže z tohoto pohledu říkám, že jsme ještě nevyhráli.

Měl jste za sebou zkušenosti záchranáře, obchodníka, manažera a podnikatele. Jak jste se dostal k natáčení filmu, navíc coby produkční?

Tento nenápadný produkt (papírky na žvýkačky) mě seznámil s ohromně zajímavými lidmi. Jedním z nich je Martin Dejdar. Potřeboval jsem pro propagaci známou osobnost, tak jsem si ho vyhlídnul, když tady byli s Amforou. Požádal jsem ho o názor, seznámili jsme se a myšlenka se mu líbila. Dnes jsme velcí přátelé, stal jsem se součástí Martinova hokejového týmu HC Olymp a společně jezdíme hrát hokej. Jsem rád za to, že jsem se tehdy nebál oslovit takovou osobnost.

Projekt "Hurvínek ve filmu" (pozn. název projektu – film bude mít vlastní název) pramení z doby, kdy jsem se dal dohromady s Martinem Dejdarem a ten mě seznámil s Martinem Kotíkem (producent, scénárista, režisér, např. film Vy nám taky šéfe, Pánská jízda, Všechno nejlepší). Předcházelo tomu to, že mě oslovila paní Říhová z ČT. Potřebovala natočit poslechové CD Hurvínka a ptala se mě, jestli nevím, s kým by se to dalo natočit. Já to pořádně nevěděl, ale měl jsem odvahu a odpověděl jsem: "Jasně, já se zeptám". Mohl jsem říct: "Ne, to není můj obor...", ale každá taková výzva mě nastartovala. Řekl jsem si: "Minimálně to zkusím".
S Martinem Kotíkem jsme rozhodli, že to natočíme. První úvaha byla, že než natočit CD, daly by se sestříhat večerníčky a pustit je jako celovečerní film. Celkem jednoduchá záležitost, říkali jsme si. Připravili jsme rozpočet (8 milionů), začali jsme na té myšlence pracovat a připravovat scénář. Následně Martin Kotík navštívil celosvětové fórum o tom, jak se tyto filmové pohádky dělají, které se pořádalo ve Francii v Lyonu. Přijel nadšený a s informací, že to bude stát 7,5 milionů. Říkal jsem: "Super, je to ještě levnější, než jsem předpokládal". Upřesnil mi informaci, že se jedná o Euro! Tak to mě polilo horko. Vysvětlil mi, že pokud to opravdu chceme dělat v mezinárodním měřítku, mělo by to být v 3D. Mysleli jsme, že najdeme sponzory a rychle celý projekt rozjedeme. Opak byl pravdou, trefili jsme se do krize. Nezbylo nám nic jiného, než abychom to začali financovat sami.

To jste neměli chuť se na to vykašlat?

Ne, to už ani nebylo možné. Od paní Štáchové jsem získal práva na zfilmování Hurvínka, která zatím nikomu nedala. Po třech hodinách jednání říkala: "Nevím proč, ale já vám věřím, půjdu do toho s vámi". Film připravujeme ve spolupráci s paní Štáchovou a jejím synem Mikim Kyršnerem. Máme hotový scénář a na meetingu ve Francii jsme se stali jedním z 5 nejlepších Evropských projektů. Na to konto se s námi pustilo do spolupráce německé animační studio MotionWorks. Je to největší trikové německé studio. Máme tedy koprodukci s Němci, ti nám doporučili scénáristu a režiséra Jespera Müllera (Asterix a vikingové). Už tato jména nám dnes dávají záruku, že je tento film prodejný. Trefili jsme se do segmentu, kde je rodinný animovaný film nejvíce sledovaný. Teď už děláme finální výběrová řízení na animační studia. Některá dokonce spolupracují s Disneym. Založili jsme Rolling Pictures spol. s.r.o., Martin je hlava a 4 roky pracuje jenom na tomto projektu.

Je to zvláštní, ale když něčemu hodně věříte, nacházíte i různá řešení, aby se ten cíl splnil.

Ten projekt vypadá velmi zajímavě, dostáváte se stále hlouběji do nové oblasti, navázal jste na sebe zajímavé společnosti a osobnosti a říkáte mi, že nejste úspěšný?

No, já ještě nemám finální produkt, nechci to zakřiknout, ale může to dopadnout různě. Ještě nemáme vyhráno. Ještě nám chybí milion Euro. Možná za dva roky až už to bude hotové, budu moci říct: "Je to úspěch".
Ale máte pravdu, když se ohlédnu zpět, spousta věcí se mi podařila. Velmi dobře jsme rozjeli projekt digitalizace tisku PUBLERO.COM.

Je to další projekt "trafika na Internetu". V čem je zajímavý?

Přišli mladí kluci z Brna, kteří měli nápad..., nějak se to opakuje. Tištěné noviny upadají, rozvíjejí se tablety, počítače. Myšlenka hlavní je, že když si budete chtít koupit časopis nebo noviny, koupíte si je online a až je přečtete, zůstanou vám, pokud si je budete chtít nechat. Ušetříte místo v bytě a kdykoli se k oblíbenému tisku můžete vrátit. Geniální myšlenka. Každé vydavatelství časopisů a novin má své stránky a my se to snažíme centralizovat pod jednu adresu - Publero.com. Kluci nás požádali o investici a tato myšlenka se opět rozrostla do rozsáhlého projektu. Museli jsme se proto spojit s dalším investorem. Dnes máme přes 200 vydavatelů a 600 titulů. V České republice jsme největší a v loňském roce se mi podařilo spojit se s největším slovenským distributorem tisku. Jsme před spuštěním Publera na Slovensku.

Z vašeho vyprávění je zřejmé, že se i na malou myšlenku může nabalit velký příběh.

S tím souhlasím, bez těch malých myšlenek bych měl velmi "chudobný" život. Záleží na každém, jak si umí příležitostí všímat. Někdo zůstane slepý celý život a to je velká škoda.

Vám se opakuje kariéra, která jde rychle nahoru. Jaké vaše vlastnosti to způsobují?

Je to optimismus a chuť dělat nové věci. Nekoukám na čas. Není pro mě problém v okamžiku sednout do auta a jet do Mnichova nebo letět do Afriky. Neumím si představit, že bych byl zase zaměstnaný a někdo by mi říkal, co mám dělat a měl bych se někomu zodpovídat. Potřebuji mít svobodu svého rozhodování. Chci se těšit na každý den. Někdy ani nevím, jestli je pracovní den nebo víkend.

Získal jste něco v dětství, co ovlivnilo váš přístup k životu?

Obrovským způsobem. Dostal jsem od rodičů volnost. Nepatřil jsem mezi děti, které měly nařízeno, kdy se mají vrátit domů, nesměly jet s kamarády do jiného města atd. Já jsem si toho vážil a vracel jsem to tím, že nebyly se mnou problémy. Co jsem chtěl, většinou jsem získal.
Můj sen byla ve 14 letech motorka. Bydleli jsme na vesnici a chovali jsme dobytek. Otec mi říkal, že jestli se o ty býky budu starat, tak si na tu motorku vydělám. To mě bavilo, kosil jsem trávu, jezdil jsem s trakařem a taky jsem věděl, že si splním svůj sen. Jejich filozofie byla dobrá. Na dětství moc rád vzpomínám. Neměl jsem dovolené v zahraničí, my jsme snad ani na dovolené nejezdili, prázdniny jsem trávil u babičky a měl jsem to tam rád.

Jaké hodnoty se snažíte vštípit svým dětem?

Slušnost a pokoru. Zastávám zásadu: "Když něco začneš dělat, dotáhni to do konce". Snažím se věnovat dětem, jak jenom mi to čas dovolí, a jsem rád, že je něco naučím. Přeji si být pro ně vzorem tak, jako byl pro mě vzorem můj táta.

Jak odpočíváte?

Když si potřebuji vyčistit hlavu, sednu na koně. Mám jedenáctiletého grošáka a čas strávený s ním je pro mě výborná terapie. Minimálně 3 – 4 x týdně se věnuji hokeji. Míváme tréninky a zápasy. Pak rekreačně fotbal a v zimě samozřejmě lyže.

Co pro vás znamenají peníze?

Nepotřebuji mít miliardy, jsem spokojený, když mám kam pro peníze sáhnout, můžu podpořit děti, užít si dovolenou s rodinou, klidně i několikrát za rok. Byla pro mě motivace pomoci rodičům. Koupil jsem jim ve svých začátcích auto. Takové maličkosti mi dělají radost a hnaly mě vždy dopředu. I dnes IGE podporuje finančně malé dítě v Africe. Rádi dáme peníze na dobrou věc.

Co byste na závěr vzkázal čtenářům?

My máme firemní motto: "Když nemůžeš, musíš". V dnešní době je situace odlišná od doby, kdy já jsem začínal. Měli jsme obrovskou chuť, víru sami v sebe, víru v to, že je možné něco dokázat.
Dělám pohovory, kdy přicházejí lidé o práci žádat a já tu touhu po něčem dnes v jejich očích nevidím. Mnozí z nich, i když jsou dospělí, bydlí u rodičů, nic neřeší, a když je na ně člověk přísný, hned se z toho hroutí. Není to proto, že si chce na nich člověk budovat ego, ale chce jim pomoci.

Věřím ale, že pořád jsou lidé, kteří chtějí v životě něco dokázat. Děláme těžký business, mluvíme s lidmi na ulici, chodíme do firem, nejsme jediní, takže nás odmítají. Musíte se naučit tu práci milovat i s těmito výzvami.

Spousta lidí si nedá ani šanci na nějakou změnu. Je to jako když si někdo moc přeje vyhrát ve sportce, pořád o tom mluví a ani si ji nevsadí. Co bych chtěl vzkázat? Žijeme jen jednou a podle toho se tak ke svému životu chovejme.