Strávila jsem pracovní týden na cestách. Přivezla jsem si hromadu nápadů, rozpracované další práce, zjistila jsem, že domácnost potřebuje babskou ruku, rodiče péči dcery, "děti" dojedou na víkend domů, manžel si chce s někým pomlčet :), moje květiny pohladit, čeká nás oslava narozenin...
Vytvořil jsem během své praxe stovky myšlenkových map, ať už byl cílem brainstorming, plánování projektů, příprava porad nebo zápis poznámek ze školení. Stejně tak jsem stovky lidí provedl technikou myšlenkového mapování - manažeři, konzultanti, programátoři, obchodníci...
Už vás taky někdy přepadla tato pochybnost? Nebo vás snad nepřepadla "někdy", ale doprovází vás stále? Říkáte, že ne? Tak to gratuluji, avšak pozor na Ego. Pojďme se spolu zamyslet, k čemu nám tato pochybnost slouží.
Mnohdy až po čase dokážeme vyhodnotit, že něco zlé je pro něco dobré a naopak. Mějme to na paměti a nezoufejme si především ve chvíli, kdy se nám situace zdá být nezvladatelná. Položme si v tu chvíli otázku, jako starý farmář v následujícím příběhu.
Na nedávné konzultaci s manažerkou, jejíž dvojčata v loňském roce maturovala, jsem slyšela zajímavý příběh. Stále se mi do mysli vrací, a tak jsem se rozhodla se o něj s vámi podělit.
Účastníci našich seminářů vědí, že se bez úkolu ze semináře neodchází. Jaký význam mají úkoly pro ukotvení znalostí získaných na semináři, jsme na konkrétních příkladech představili na mezinárodní Andragogické konferenci v Praze.
Říká se, že dělat stále stejné postupy a očekávat změnu ve výsledku je definice bláhovosti. Mnohdy si ani neuvědomíme, kam nás i malá změna v postupech může posunout.