Projekt "Jak vyzrát sám nad sebou", který zprostředkovává příběhy úspěšných lidí, jejich myšlení a jednání na cestě za úspěchem přináší další rozhovor se zajímavým člověkem.

Základní charakteristika: Jan Ostrolucký, 36 let.

Jan OstroluckýPoprvé se podíval k moři ve 32 letech. Pochází ze Slovenska z obyčejné rodiny účetní a policisty a ve škole měl rád účetnictví. Možná právě čísla jej přivedla k financím a práci s penězi. Před dvěma lety chytil za pačesy příležitost ve firmě, která vyvíjí automatické obchodní systémy – forexové roboty. Svým nasazením a zkušenostmi z oboru financí si zajistil raketový start a postup v kariéře během jediného roku na vrcholné pozice a dnes je ještě o kus dál...

V současné době jsi výkonným ředitelem ve společnosti WSM Bohemia, řídíš regionální manažery a de facto strukturu několika set lidí a navíc máš na starosti VIP klienty. Než si o současném stavu a o tvých dalších plánech řekneme víc, rád bych se vrátil k počátkům tvé životní cesty, do období tvého mládí, kde se osobnost začíná formovat a kde sis pravděpodobně ujasňoval svůj budoucí životní směr.

Prozraď čtenářům, jaké jsi měl dětství, z jakých pocházíš poměrů a jak tě vývoj směroval k businessu?

Pocházím z úplně obyčejné rodiny, jsem jedináček, otec byl policista, máma účetní a naše životní poměry patřily mezi ty běžné. Neměli jsme majetky, žili jsme jako obyčejná rodina ve dvoupokojovém bytě a vlastnili jsme škodovku (tedy ne automobilku, ale auto :) ). Můj první nadstandard, který jsem si v osmnácti letech koupil, bylo video. Poprvé u moře jsem byl před čtyřmi lety. Dnes to ale hodnotím jako nejlepší věc, co mě mohla potkat. Daleko víc si cením a vážím věcí, které získám. Neměl jsem žádné plány ani cíle, chvíli jsem chtěl být kamioňákem, hned zase něco jiného atd.

Jak tě ovlivňovali rodiče z pohledu uvažování o businessu?

Rodiče nebyli těmi, kdo mě ovlivnili. Byl jsem vedený k disciplíně a poslušnosti, nebyl jsem vedený a motivovaný k cílům a úspěchu.

Jak se u vás mluvilo o penězích nebo o úspěchu?

Nijak. Peníze se mají vydělávat poctivou prací, v jistém a teplém místě, ideálně ve státní firmě. Neutrácet, nepůjčovat si a odkládat. Řekl bych, že taková klasická stará škola, která mi ale vůbec neseděla.

Kdy sis uvědomil, že si za něčím chceš jít?

První mé cíle se začaly projevovat v období, kdy jsem šel studovat na střední školu, obchodní akademii. Tehdy mě má učitelka slovenštiny na základní škole zesměšnila tím, že prohlásila: "Ty na tu školu nemáš..." Ze základní školy jsem odcházel s průměrným prospěchem. Tehdy jsem si řekl: "Však počkej, já ti ukážu!" a hned první rok jsem naservíroval své vysvědčení se samými výbornými. Měl jsem talent věci diplomaticky obhájit, "obkecat", vyjednat. Spolužáci si mě zvolili předsedou třídy a předsedou studentské rady. Už tehdy jsem rád prosazoval týmové cíle. Po celou dobu studia jsem měl sen, že budu dělat ředitele daňového úřadu. A tak jsem se i na té škole choval.

Zaujalo mě, že jsi ze základní školy odcházel jako průměrný žák a na střední si v prospěchu vynikal, co se tam změnilo?

Bylo to lidmi, kteří se kolem mě pohybovali, a navíc to byla škola, kterou jsem chtěl já sám. Byly tam předměty, které mě zajímaly a ty, které mi nevoní dodnes, byly pouze okrajové. Příkladem toho, jak mě studium bavilo, je praktická maturitní zkouška z účetnictví, na kterou jsme měli pět hodin. Celkem rozsáhlé zadání úkolu jsem zpracované odevzdával ještě s jednou spolužačkou za cca dvě a půl hodiny. Rozuměl jsem tomu, chápal jsem souvislosti a bavilo mě to.

Splnil se ti po škole tvůj sen?

Když jsem školu ukončil, dostal jsem se do reality pracovního života a zjistil jsem, že splnit si tento sen nebude tak lehké. Na vysokou školu mě dvakrát po sobě nepřijali, i když jsem zkoušky udělal. Řekl jsem si tehdy: "Kašlu na vás, já se v životě prosadím i bez vysoké školy." Od té doby jsem tohoto názoru zastánce, což ale neznamená, že vysoká škola je zlá. Vzdělání je určitě velice důležité a v dnešní době nutné, proto se snažím stále učit novým vědomostem.
Co se týká přístupu k práci. Ještě jsem ani neodmaturoval a už jsem měl připravené pracovní místo. Mí kamarádi a spolužáci si většinou užívali prázdnin, já jsem už od 1. 6. pracoval na ekonomickém oddělení ve zdravotní pojišťovně. Na jedné straně vysněná práce, hezká kancelář, dobrá značka, stabilní plat atd., na druhé straně v roce 1996 jsem vydělával 4 200,- slovenských korun s vizí, že dalších několik dlouhých let mě nečeká žádná finanční změna ani kariérní posun.

Jak dlouho sis tyto jistoty hýčkal?

Zůstal jsem tam tři roky a potom jsem udělal ve svém životě totální obrat. Ze dne na den jsem se rozhodl pro jinou práci. Vyměnil jsem jistotu kanceláře a stabilního výdělku za to, že jsem šel pracovat do kasina. Naučil jsem se být krupiérem v živém kasinu, živé ruletě, živých kartách... Žil jsem nočním životem. Ještě nad ránem jsem flámoval a přes den jsem spal. Bylo mi 21 let a zažíval jsem úplný obrat v tom, co jsem znal dřív. Po čase kasino zkrachovalo a já jsem se začal protloukat různými profesemi. Dělal jsem číšníka, barmana, pracoval jsem jako skladník ve skladu ovoce a zeleniny atd.

Jak se to vyvíjelo dál?

V době, kdy jsem dělal skladníka, jsem se oženil a musel se přestěhovat. Hledal jsem si novou práci, vrátil jsem se ke krupiérství, nechal se zaměstnat jako lektor v krupiérské škole a vychovával jsem krupiéry. Náhodně mě oslovila sousedka z mého nového bydliště a přišla mi představit finanční poradenství. Byli jsme mladá rodina a potřebovali jsme zajištění, tak jsme si nějaký produkt uzavřeli. Dostal jsem od ní nabídku začít ve financích pracovat. Líbil se mi způsob, jakým mi to podala, tak jsem si řekl, že do toho půjdu. Paradoxně jsem typickým příkladem toho, že to není jenom o nabídce, ale o tom, kdo tu nabídku dává. Protože šest let před tím jsem vytrvale odmítal nabídky do finančního businessu. Když se na to dívám zpětně, vyhodnocuji, že celá jejich nabídka byla postavená pouze na penězích. Pojď vydělávat peníze, budeš úspěšný. Já jsem to nezpochybňoval, ale nebylo to to, co mě v té chvíli oslovovalo.

Vzpomeneš si zpětně, co mohlo být tou motivací, co tě tehdy oslovilo?

Byla to důvěra v toho člověka, vážil jsem si té osoby s ohledem na postavení, jakého dosáhla. Byla to ředitelka školy, vzdělaná žena s rozhledem a namotivovala mě tím, že řekla: „Tebe bych si uměla v této branži představit, pojď se podívat na seminář, nic za to nedáš." Následoval další vstupní seminář a oslovili mě na něm dva lektoři, ve firmě velmi úspěšní a profesionální. Přesvědčili mě, že tu práci dělají skutečně kvalitně. Velmi mě potrápila lektorka při trénování telefonování. V danou chvíli jsem ji nesnášel, s odstupem času jsem jí byl za tento postup vděčný. Dalším člověkem, který ovlivnil rozhodnutí, že to vyzkouším, byl regionální ředitel společnosti Mgr. Gális, se kterým jsem zůstal v kontaktu a spolupracuji s ním dodnes. Stali se z nás dobří přátelé. Cítil jsem z něj klid, rozvahu, důvěru a hlavně jsme si rozuměli v názorech.

Ty sám říkáš, že se nepovažuješ za úspěšného člověka. Přesto se ti podařilo úspěchu dosáhnout. Na základě čeho si myslíš, že se ti podařily překonávat překážky a dosáhnout toho, pro co ses rozhodl?

Pokud se mi něco podařilo, tak díky tomu, že jsem dostatečně vytrvalý. Pokud se mi něco nedaří, nevychází mi to tak, jak bych si představoval, neodrazuje mě to od toho, abych to zkoušel dál. Dokážu v aktivitě vydržet dostatečně dlouho. Jsem takový, že se váhám do něčeho pustit, což vychází z mého znamení Vah a povahy, dlouho se rozhoduji. Když se však už rozhodnu, dokážu v tom dlouhodobě vydržet. Troufnu si říct, že největší školu v tomto businessu a v tom jak být úspěšný a jak uvažovat jsem dostal, až když jsem se začal věnovat financím.

Jak by ses charakterizoval ty jako člověk?

Lidé, kteří mě neznají, mají pocit, že jsem namyšlený a arogantní frajer. Já ten pocit nemám, už od mládí jsem si udržoval odstup od lidí, které neznám. Nejsem ten typ člověka, který se hned se všemi druží. Často jsem stál bokem, poslouchal jsem, pozoroval a rozhovory s cizími lidmi mi nešly vždy lehce. A mám to tak dodnes. Extrémně málo lidí mě pozná důvěrně. Nebylo u nás doma zvykem mluvit o svých citech a pocitech a z toho důvodu jsem to nikdy víc neřešil. Naučil jsem se své problémy si řešit sám.

Jaké máš slabiny?

Mám jednu nepříjemnou vlastnost. Dobře o ní vím a snažím se na ni makat. Povím to tak - když se mi nedaří a dostávám se ke dnu a vím, že nemám na výběr, nutí mě to makat. Dokážu vydolovat všechny síly, makat na plné obrátky, abych se ode dna vyhrabal a vymakal si výsledek. Když se mi však v businessu daří, v momentě, kdy je pohoda, tak polevím a říkám si, že to už půjde samo a tím se mi vytváří klasická sinusoida. Na této sinusoidě jsem strávil pěkných pár let. Proto si nemyslím, že jsem až tak úspěšný, protože jsem si nedokázal vždy ten krátkodobý úspěch udržet. Stále jsem se musel odrážet ode dna a stále rozbíhat to kolo nanovo.

Popisuješ svou sinusoidu, jak překonáváš ty momenty, když se dostaneš na samé dno?

Naštěstí to dnes už nezažívám a ani bych už zažívat nechtěl. Já jsem extrémista a to dno muselo být opravdu dno. Několikrát se stalo, že jsem několik měsíců nevydělal ani korunu a na povinné náklady jsem si musel půjčit a dokonce to došlo až tak daleko, že termín splatnosti uběhl a já jsem si musel půjčit na to, abych splatil půjčku. Když už jsem to neměl jak řešit, tehdy mi došlo, že opravdu musím začít makat.

Měl jsi někdy chuť to všechno vzdát?

Měl. Měl jsem chuť sbalit si jeden kufr a odejít do zahraničí, ztratit se. Byly to situace, kdy jsem si nevěděl vůbec rady, nevěděl jsem jak dál. Nikdy jsem to neudělal. Jenom mi muselo dojít, že jediným řešením je začít na sobě tvrdě pracovat.

Kdy jsi z tvého pohledu vydělal své první velké peníze?

Pamatuji si to přesně, bylo to v roce 2007, kdy na Slovensku proběhla zdravotní reforma. Do té doby mé výdělky nebyly ničím výjimečné. V té době jsem v sobě našel důvěru a motivaci v tento business. To, co jsem si tehdy vydělal za první měsíc, bylo víc, než jsem si vydělal v této firmě za celých šest předešlých let.

Dnes jsi výkonným ředitelem ve společnosti WSM, jak ses k této práci dostal?

Oslovil mě jeden z mých kolegů z firmy, ve které jsme dlouhodobě budovali náš business s tím, jak ho posunout v oblasti financí dál. Roky jsem odmítal různé nabídky, protože jsem byl věrný jedné značce. Zastával jsem filozofii, že má člověk dělat jednu věc a pořádně. Pokud to ale dlouhodobě nepřináší to, co od toho člověk očekává, dostane se do stádia, kdy začne přemýšlet, jestli to, co dělá, je správné. V tu chvíli přišla nabídka ke spolupráci s touto společností. Bylo to v květnu roku 2012. Líbila se mi ta myšlenka, líbilo se mi, že celý systém je postavený na dobrovolné spolupráci, do které mě nikdo nenutil.

Co nastartovalo ten tvůj růst?

Původní záměr byl ten, že využiju jejich produkt pro sebe a nabídnu ho svým klientům jako zajímavý doplněk pro možnost zhodnocení volných peněz. Se svými klienty mám vybudovaný velmi dobrý vztah, důvěřují mi, a když jsem jim vysvětlil základní pravidla a fakta, bylo mnohem lehčí s tímto businessem začínat. Start byl pro mě z tohoto pohledu dost rychlý. Když jsem se s tímto systémem více sžil, zjistil jsem, že poskytuje úžasné možnosti. Už od začátku mě zajímala jaká je vize do budoucna, jaké kroky společnost podniká a čím dál víc se mi to líbilo. Začal jsem se o tuto oblast víc zajímat, studovat a bavilo mě být u toho od samého začátku. Rozhodl jsem se být jedním z lídrů, kteří se budou věnovat rozvíjení této firmy, budování regionů atd. Bylo to podmíněno výsledky a znalostmi. Cesta se mi tímto nastartovala. Potvrdilo se mi, že když makáš, adekvátně se to projeví na výsledku. Navíc mě velmi motivuje zpětná vazba klientů, že to funguje a jsou spokojení.

To byl však zatím začátek. Dnes řídíš de facto českou i slovenskou strukturu v pozici výkonného ředitele...

Jak firma rostla, přicházely nové výzvy, bylo nezbytné přiložit pomocnou ruku a zkušenosti při vedení firmy. Bylo potřeba mít lidi, kteří mají stejné cítění, podobné plány a z toho se vyprofilovala skupina lidí, která přijala výzvu k vedení Slovenska. Začali jsme nastavovat jasná pravidla pro partnery i pro klienty a standardy pro fungování. To se nám povedlo a dnešní stav je, že Slovensko je samostatnou oblastí, kterou si vedení firmy pouze kontroluje. Totéž se nám daří i v Česku. Podařilo se nám už najít několik velmi schopných lidí, kteří jsou naší oporou. Posunuli jsme se zase o kus dál v budování firmy a rozrůstáme se do dalších zemí. Nadefinovali jsme si s majiteli a vedením firmy očekávání a podmínky a došli jsme k dohodě o spolupráci.

Jakou máš dnes ty svou vizi, kam směřuješ?

Chci se dopracovat k dlouhodobé finanční nezávislosti. Mám na mysli finanční nezávislost v tom směru, kterou bych přál všem lidem, aby nemuseli přemýšlet nad výdaji, když si chtějí nebo potřebují něco koupit, jestli na to na svém účtu mají. Nemám extrémní potřebu být milionářem, chci dopřát sobě, své rodině a přátelům ten pocit, že to, co potřebují, si můžou pořídit. Já sám jsem změnil pohled na peníze. Byl jsem od dětství vedený, že peníze jsou zlé, kazí charakter a je třeba si je nepůjčovat, odkládat a neutrácet. Od jednoho velmi úspěšného člověka, který mě hodně naučil, jsem slyšel myšlenku, že peníze nekazí charakter, ale peníze ukazují charakter. Naprosto s tím souhlasím. Druhá z věcí je ta, že se člověk v životě věnuje více oblastem. Je jedno, jestli je to soukromí, rodina, vztahy s přáteli, vydělávání peněz atd. Extrémní množství lidí funguje tak, že táhne jednu z těch oblastí. Takže např. když pracuje, tak pracuje a všechno ostatní zanedbává. Proto hodně lidem a především v našem businessu krachují vztahy, doplatil jsem na to i já sám. Spousta lidí zase zanedbává své zdraví, rodinu nebo naopak zanedbávají business. Snažím se v tom najít rovnováhu. A moje vize v businessu? Ha ha... tak ty jsou obrovské!!! Kdybych je řekl, tak by si mnoho lidí řeklo, že jsem blázen.

Změnilo se nějak tvoje okolí, přátelé, lidi a jejich vztah k tobě?

Vždycky jsem výrazně rozlišoval tři typy lidí - známí, kamarádi a přátelé. Já jsem těch úplně nejbližších lidí kolem sebe nikdy neměl hodně, možná bych je spočítal na prstech jedné ruky a ti mi zůstali. Pokud se podívám na ten širší okruh lidí, tak tam se to určitě prostřídalo.

Kdo je pro tebe vzorem v současném životě?

Řídím se spíš zásadami úspěšných lidí. Mým vzorem nejsou konkrétní lidé, ale jejich myšlenky. Například myšlenka Tomáše Bati: "Kdo se žene za penězi, nikdy je nedoběhne. Dělejte svou práci lépe než váš soused, peníze a úspěch za vámi přiběhnou samy." To jsou myšlenky, které mě ženou dopředu, uznávám je jako své hodnoty.

Pokud bys měl nechat tady na světě nějakou vytesanou stopu, tvé životní motto, co by to bylo?

Je to spíš kombinace myšlenek: "Dělat práci a činnost, kterou člověk v daném momentě vykonává, nejlépe jak dovede a hlavně se v ní snažit zlepšovat."