Na nedávné konzultaci s manažerkou, jejíž dvojčata v loňském roce maturovala, jsem slyšela zajímavý příběh. Stále se mi do mysli vrací, a tak jsem se rozhodla se o něj s vámi podělit.

Blížila se maturita, a jak bývá zvykem před svatým týdnem, propukly ve dvou maturitních třídách přípravy na "Poslední zvonění". Tyto dvě třídy se dohodly, že si každá zvlášť připraví masky na majáles a společně zorganizují večerní mejdan. Třída dvojčat se tématem zaměřila na období "hippies". Mlaďoši se nastrojili do barevného veselého oblečení a celá příprava se nesla v duchu zábavy, legrace a pohody. Snad jenom free love si nedopřávali... Druhá třída si za své téma zvolila „zlo". I tady probíhaly důkladné a zapálené přípravy. Výsledkem byly dokonalé masky, které své téma důstojně reprezentovaly. V ulicích rozdávaly květinové děti úsměvy a děti s maskami zla pojaly svou roli důsledně a kohokoli na potkání děsily.

Po celodenním programu nastal očekávaný mejdan v předem domluvené hospůdce. V plném proudu zábavy si však majitel hospůdky začal stěžovat, že studenti porušili dohodu, konzumují svůj alkohol a vlastní jídlo i přes úmluvu, že budou mít pronájem zdarma. Byl nekompromisní a oznámil jim, že pokud s tím nepřestanou, z hospody je vyhodí. Do řešení situace se vložili představitelé zla a došlo k výměně názorů.

Jak to dopadlo? Majitel hospůdky studenty vyhodil...

Už při opouštění hospody se děti "zla" popraly, holky si vjely do vlasů a kluci nešetřili nadávkami a obviňováním jeden druhého. Rozdělili se do malých skupin a každý zakončil večer po svém. Následky tohoto večera poznamenaly náladu i po maturitních zkouškách. Pouze malé skupinky se občas potkávají, společně se však nevyhledávají.

Květinové děti uznaly, že vyhazov byl oprávněný. No, ale co už... Začaly přemýšlet co s večerem. Nakonec celá třída skončila v upravené stodole jednoho spolužáka. K celé skupině se přidali rodiče a večer nabral skvělou atmosféru. Po čase se ukázalo, že je tento večer ještě více stmelil. I několik měsíců po opuštění studentských lavic se setkávají a pořádají společné akce.

A tady nechám příběh otevřený...

Napište nám do komentáře na náš facebook, co z toho příběhu pro Vás vyplývá?
Může podle vás mentální nastavení ovlivnit skupinu na tak dlouhou dobu?
Může samotný výběr rolí předznamenat budoucnost jednotlivců?
Zažili jste někdy něco podobného třeba u jednotlivců?